20091110

Příběh plakátu

Je mrazivý páteční večer osmého prosince 1989.


Československá socialistická republika, Praha, Jungmannovo náměstí, divadlo Laterna Magika - nyní slouží jako prozatímní sídlo koordinačního centra Občanského fóra.


V zákulisí divadla, u dveří, které hlídá ochranka netrpělivě přešlapuje skupina asi deseti novinářů, na ramenou mají velké televizní kamery, v rukou směrové mikrofony. Na kamerách jsou samolepky CNN, CBS, ABC.

S nimi jsou fotografové Martin, 27 a Pavel, 35.

Skupinka čeká až bude smět vstoupit do dveří. Napětí se stupňuje. Dostane se na všechny ?

Konečně dává ochranka signál, že mohou vstoupit. Během pár sekund se novináři nahrnou do miniaturní přetopené místnosti, kde sedí na pozadí bílé stěny naproti dveřím na židli světlovlasý modrooký padesátník s knírkem a plachým chlapeckým úsměvem.

Na sobě má šedivé kalhoty, modrý pletený svetr a na něm připíchnutou placku se dvěma písmeny OF.

Je to Václav Havel, vůdce opozice.

Vypadá rozpačitě, zranitelně.

Většina obyvatel patnáctimilionového Československa zatím nezná jeho tvář.


Prezidentem je stále Gustáv Husák.


Od poklidného studentského pochodu, který pár set metrů odtud brutálně zastavili vrstevníci studentů - policisté z pohotovostního pluku, uplynulo jednadvacet dnů.

Havel teprve před sedmi měsíci vyšel z vězení, kde strávil osm měsíců za svou účast na masové demonstraci, která se konala v rámci "Palachova týdne" na Václavském náměstí v Praze.


Zpět do herecké šatny. Když se na Havla zaměří objektivy kamer a fotoaparátů, ten stydlivě uhýbá očima.

Nesměle pózuje jako u fotografa v ateliéru.


Jedna z amerických reportérek přeruší trapné ticho nějakou formální otázkou.

Skvělý nápad. Havel krátce anglicky odpoví a tím se prolomí jakási bariéra mezi portrétovaným mužem

a skupinkou novinářů. Václav Havel si dá nohu přes nohu a pobaveně pozoruje kameramany.

Teď jsou vidět jeho vysoké zimní boty.


Tato fotograficko-filmová seance trvá ne více než dvě minuty.

Televizní štáby se rozprchly do svých přenosových vozů poslat záběry svým centrálám.


Přede dveřmi osloví fotografy Martina a Pavla pracovník Občanského fóra Pavel Nauman:

"Hoši, máte nějaké fotky ?".


"Ano, proč se ptáte ?", odpoví Pavel a překládá konverzaci Martinovi.

Ten je ze Švýcarska, do Prahy přijel před pár dny na vlastní pěst, zatím jen utrácel peníze za cestu, hotel, jídlo, telefony a ještě se mu nepodařilo žádné fotografie z událostí v Praze u mezinárodních fotoagentur uplatnit.


Nauman: "Abyste mi rozuměli, OF před chvílí nominovalo Havla na funkci prezidenta a napadlo mě, že by bylo dobré ukázat lidem jak vypadá kandidát na prezidenta. Potřebujeme fotky namnožit a rozvézt mezi lidi".

Oba fotografové okamžitě pochopili situaci. Rádi pomůžou.


"Můžeme si zavolat ?".


Fotograf Pavel volá svému známému fotolaborantovi Otovi, o kterém ví, že má možnost vyvolat barevný negativ a nazvětšovat fotografii.


V prosinci 1989 ještě nepracují v Praze barevné fotolaboratoře v noci.


Spřátelený laborant je doma, právě mu začal víkend. Přesto okamžitě reaguje a slíbí že za chvilku bude ze Zahradního Města před ČTK v Opletalově ulici.


Skupinka odjíždí v brčálově zeleném Trabantu Pavla Naumana.


Minuty ubíhají.


Ota se se slovy: "Nikomu ani slovo", noří do potemnělé budovy ČTK. Trojice čeká v průvanu pasáže Divadla hudby. Zakrátko spiklenec přináší proužky vyvolaného barevného a černobílého negativu 35 mm. Na každém je sotva dvanáct fotografických políček. Muži si vybírají bleskově lupou několik nejlepších záběrů.

Laboranti ČTK jsou špičkoví odborníci a zázraky umějí dělat v rychlém tempu. Neuplynulo ani třicet minut, trojice se s velkými díky loučí s "četkařem" a odváží několik fotografií brčálovým "závoďákem" do improvizovaného grafického studia v Mánesu, kam právě dorazil známý grafik Joska Skalník: "Ukažte co máte, no to vypadá skvěle." Na stole leží několik fotografií. Společně se domluví, že bude dobré použít barevnou fotografii a vytisknout v rámci možností nějaký reprezentativní plakát.


Pavel se ptá Josky: "Víš o nějaké tiskárně kde nám to vytisknou ?".

"Nevím. Nějaké nápady ?".


"Mám kamaráda, ten pracuje v tiskárně Svoboda v Malešicích, tady máš jeho číslo do stránkové montáže. Ať tam někdo zavolá a ohlásí nás u Zdeňka, myslím že má dnes noční, ten nám určitě pomůže. My hned vyrazíme - je to tam snad deset kilometrů, tak ať ušetříme čas".


Joska ještě v rychlosti napíše na papírek slogan kterým nedávno Havel zakončil jednu z velkých demonstrací: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí".


Grafik Joska Skalník v Mánesu. Foto: Pavel Hořejší


"Dík", Pavel si pečlivě schová papírek do kapsy, trojice usedá do Trabanta a uhání do Malešic. Jak tohle dopadne ? Dostanou se vůbec do tiskárny ? Jak je tam přijmou ?


"Pojďme to vzít tím novým obchvatem. Je to asi delší, ale doufejme že rychlejší. Jak se to jmenuje ? Aha Jižní spojka."


Pavel Nauman, vysadí oba fotografy před obrovskou dunící budovou a vrací se zpět za dalšími úkoly v Občanském fóru.


Oba se s napětím noří do tajemného kolosu tiskárny se smíšenými pocity. Vyhodí nás odsud vrátný hned teď, nebo až později ? Naštěstí se jim podaří prosmýknout se dovnitř.


Zamíří instinktivně potemnělými chodbami přímo na správné místo a tam již čeká skenerista Miroslav: "Před chvílí mi volala nějaká holka že přijdete. Co pro vás můžu udělat ?".


Na válec nového skeneru Hell 380 z minulého roku 1988 rutinovaně upevňuje fotografii, buben se roztáčí, Miroslav posléze upravuje na počítači hodnoty pro hlavní snímání.

Ten počítač s velkým dvanáctipalcovým černobílým monitorem v roce 1989, to je malý zázrak.

Na stole leží další fotografie Havla s titulkem "Havel na hrad".


Martin se pouští do fotografování. Chce zachytit technologický postup tisku a vytvořit fotografický příběh. "To budou skvělé fotky."

Kdy se podaří nějakému švýcarskému fotoreportérovi uplatnit svou fotku českého disidenta, který vyšel z vězení a má se stát prezidentem ?


V tuto chvíli zatím nikdo netuší, že se to stane už za jednadvacet dní.



Ve stránkové montáži: "Jak velké to chcete ?".


Pavel: "Jaká je maximální velikost archu?".


Montážník telefonuje strojmistrovi Karlu Cíglerovi k rotačce MAN, a tlumočí Pavlovi výsledek: "Můžeme jít až do formátu B1".

Pavel: Pojďme rozdělit plochu na dva díly a jeďme to na spadávku."

Montážník: "Ta polovina vychází 50 x 72 cm na plakát".


"Výborně". To bude formát, který si lidé vezmou na ruku a budou moci výtisky snadno roznášet."


Miroslav pošle RIP do osvitky a montážník dá zakrátko filmy ve CMYKu na prosvětlovací pult: "Chcete tam titulek ?"


"Ano, tady na tom papírku".


"Jaké písmo ?"


"Něco jednoduchého ať upoutáme pozornost spíš na Havla, nějaký Grotesk".


Mezitím se rozkřikne, že v tiskárně jsou fotky Havla. Pracovnice ve strakatých tetičkovských pracovních pláštích se trousí do montáže podívat se svůj nový sexuální symbol.

"To je ten Havel ? Sympaťák."


Sazeč rychle vysadí fotosazbou titulek a Pavel ho umístí na horní stranu nad portrét vůdce opozice.

Mají fotku člověka ve svetru s plackou a heslem.


"Musíme tam dát jeho jméno."


Vše probíhá v rychlém tempu.


"Nemáme podpis. Můžeme zavolat do divadla ať se Havel podepíše, naskenujeme to a dáme na dolní hranu. To by trvalo nejmíň hodinu. Co když mezitím někdo náš plán zmaří ?

Raději to vysadíme zase fotosazbou, jenom trochu menší."


Na první dobrou. Jako všechno tuto noc.


Ti tiskaři jsou senzační.


Zdeněk zachytí poznámku jednoho z odpůrců této spontánní partyzánské adrenalinové noční jízdy: "Vy tady stojíte nad Havlem a támhle vám stojí Žena a móda".

Ten příznivec starých pořádků netušil, že Zdeněk si tuto jeho hlášku bude pamatovat ještě po dvaceti letech.


Martin stále náruživě fotografuje. Pomalu mu začíná docházet že se stal účastníkem něčeho velkého. A v takové historické situaci.

Byl ve správnou dobu na správném místě.


Skupinka se přesouvá do strojovny k rotačce.


Krátká porada. Vyberou gramáž papíru. Devadesát.

V rohu haly se tyčí velká pyramida rolí tiskového papíru.


"Ten papír opravdu smíme potisknout ?", pomyslí si Pavel.


Pomocník strojmistra právě zakládá první kovolisty na tiskové válce.


Řidič vysokozdvižného vozíku hbitě přiváží roli papíru. Ta váží 1 200 kg. Bude jich ještě hodně.

Karel zkušeně seřizuje stroj, pomocníci zakládají papír a čistí pomalu se otáčející válce. Sehraný tým pracuje beze slov.

Profesionálové.

A můžeme jet.


Rotačka se plynule rozjíždí. Zakrátko jede naplno. Maximální rychlost tisku je dvacet tisíc výtisků za hodinu.

Halou to duní jako by tudy projížděl rychlík.


Podavač chrlí nekonečného hada ryšavých Havlů.


"Ryšavých ? Kde je strojmistr ? Musíme ho rychle najít ať tu zrzavou Havlovu kštici vrátí ke skutečné barvě. Havel je spíš blonďák. Ne ?"


To jak v té šatně svítily žluté žárovky a ješte na televizních kamerách měli další žluté reflektory.

Už jsme to nestačili ve skeneru upravit.



Pavel najde Karla, zabraného do práce až po několika dlouhých minutách a vysvětlí mu situaci.


"Kde to chcete ubrat ?" Karel "zahraje" na velké klávesy jako na varhany.


"Tady ve vlasech. Ještě trochu. No to už je lepší."


"Kolik jsme vytiskli těch zrzků ?"


"Já nevím, pár tisíc. To je běžné, než se takový velký stroj rozjede, vše se doladí, tak se něco vytiskne zkreslené. Dáme to do odpadu."


"To je v pohodě, použijeme to."


Pod rotačkou o dvě patra níž je knihárna a expedice. Začínají se hromadit palety s vytištěnými plakáty.


"Kam to chcete odvézt ?", ptá se Pavla mladá, energická šéfka noční směny expedičního oddělení. Za ní je vidět pootevřenými vraty řadu Liazů s návěsem, do kterých dělníci právě nakládají vysokozdvižnými vozíky první palety.


"Nad tím jsem zatím nepřemýšlel. Nejspíš bychom měli začít na východním Slovensku a pak můžeme plynule zavážet republiku směrem na západ, hlavně do okrajových částí. A Prahu na závěr", přemýšlí nahlas Pavel.


První Liaz s hlasitým odfouknutím odbrzdí a mizí v temné noci. Drobně sněží. Psa by nevyhnal.

Je sobota ráno a tiskárna stále tiskne na plný výkon. Je hotovo více než 200 000 plakátů.

Žena a móda bude muset počkat.


V neděli až půjdou lidé na východním Slovensku do kostela, uvidí svého budoucího prezidenta.


Rudovlasého.



---konec---



Účastníci:


- Václav Havel, 1936 - signatář Charty 77, bývalý politický vězeň a prezident



- Ing. arch. Pavel Nauman, 1937 - signatář Charty 77, bývalý politický vězeň



- Martin Stollenwerk, 1962 - fotograf, Švýcarsko



- Ing. Ota Horský, 1933 - fotolaborant a fotograf



- Joska Skalník, 1948 - poradce prezidenta Havla, grafik



- Miroslav Římovský, 1953 - skenerista



- Zdeněk Špejchlík, 1957 - reprodukční grafik



- Karel Cígler, 1945, tiskař - strojmistr



- Pavel Hořejší, 1954, fotograf, kameraman a autor článku



----

Užívací právo k tomuto článku vlastní časopis TYPO.


Jeho uveřejnění v jiných médiích je možné při uveřejnění odkazu na TYPO. http://www.typo.cz



Václav Havel v herecké šatně divadla Laterna Magika. Foto: Pavel Hořejší